Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Typy Trabantu P50,600,601,1.1

15. 3. 2007

Trabant-typ P50

V roce 1953 začal vývoj malého vozidla P50 (500ccm) a velkého vozidla P240 (2400 ccm). Pro P50 se od začátku počítalo s karosérií z umělé hmoty. Protože v době vzniku této myšlenky nebyla k dispozici ani konstrukce vozidla ani výrobní zařízení, byl pro vyzkoušení karosérie odvozena z IFA F8 mezityp P70, který byl předvedený na tradičním jarním veletrhu v Lipsku v roce 1955 a který byl vyráběn v letech 1955-59. Podvozek navazoval na předválečné konstrukce DKW a karosérie byla zmenšené stavby, kromě duroplastu a oceli si na ní uplatnilo i dřevo.

To byl začátek typu P50. Výroba začala v nulté sérii 7.11.1957 k 40. výročí VŘSR. Jednalo se o lidové vozidlo se vzduchem chlazeným dvojtaktním dvouválcem půllitrového objemu, pohonem předních kol a samonosnou karosérií zaoblených tvarů s ocelovým skeletem
a povrchovými panely z duroplastu. Tato zázračná hmota se skládala z vrstev bavlněného odpadu a syntetické živice, přičemž jednotlivé díly se lisovali a "pekly" při teplotě až 200°C.
1.5.1958 došlo k sloučeni původních firem Horch a Audi, které začali 10.7.1958 sériovou výrobu vozidla Trabant P50 (též označovaného jako Trabant 500), avšak ve velmi omezeném množství (do konce roku vzniklo jen 1780 vozidel). Dá se říci, že P70 byl prvním sériově vyráběným vozidlem s karosérií z umělé hmoty na světe a Trabant byl prvním a jediným vozidlem tohoto druhu vyráběným ve velkých sériích.
Jméno Trabant dostal automobil až po začátku výroby. Název byl výsledkem veřejné soutěže, znamenal "průvodce člověka".
Trabant P 50 z konce 50. let měl rozvor 2020 mm, rozchod kol 1200 mm vpředu a 1240 mm vzadu a dvoudveřovou karosérie tudor s vnějšími rozměry 3361 x 1493 x1460 mm. Vpředu napřič uložený vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec s objemem 500 cm3 dával výkon 13 kW, používal směs oleje a benzínu v poměru 1 : 25 a byl spojen s čtyřstupňovou převodovkou, které zalomenou řadící páku konstruktéři umístnili na přístrojové desce vedle volantu. Podvozek byl velmi jednoduchý, odpružený vpředu i vzadu příčným listovým pérem. Trabant byl vybavený čtveřicí bubnových brzd a jezdil na pneumatikách 5,20 x 13. Při pohotovostní hmotnosti 620 kg (a celkové 950 kg) dosahoval největší rychlosti 90 km/h a průměrné spotřeboval 7 až 8 l dvoutaktní směsi na 100 km.
Už na jarě 1960 se půllitrový dvouválec dočkal inovace, díky novým pistům, lehko zvýšenému stupni komprese, jinému karburátoru a upravenému výfukovému potrubí dával výkon 14,5 kW a pracoval se směsí oleje a benzínu v poměru 1:33. Na jarním veletrhu v Lipsku měl v březnu 1960 premiéru Trabant 500 Universal, pohledné 3,4m dlouhé třídveřové kombi se sklopným zadním sedadlem, umožňujícím při jízdě dvou osob vytvořit v zadní časti ložnou plochu dlouhou 1,4 m. Kombík měl pohotovostní hmotnost 660kg, celkovou hmotnost zvýšenou na 1000kg; jeho výroba (v spolupráci s karosárnou v Meerane) však byla velmi omezená

Trabant 600

Během podzim 1962 se už (jako model 1963) objevil na výrobní lince typ P60 (Trabant 600) s inovovaným motorem převrtaným na objem 594 cm3. Upravený dvouválec dával výkon 17 kW a mohl se chlubit o poznáni lepším průběhem točivého momentu s největší hodnotou 51 N.m. při 2750/min. Trabant 600 s původní zaoblenou karosérií a výkonnějším motorem dosahoval rychlost až 100 km/h a jako první automobil svojí značky se začal dovážet i do tehdejší Československa. Dvoudveřový tudor Trabant 600 se vyráběl jen do června 1964, kdy ho nahradil modernější tvarovaný Trabant 601, "staré" kombi zaoblených tvarů se však svého hranatějšího nástupce dočkalo až o rok později, v létě 1965.

Trabant 601

Nový Trabant 601 se poprvé představil veřejnosti na jarním veletrhu v Lipsku v březnu 1964, jeho sériová výroba však začala až o čtvrt roku později. Prostornější karosérie typu 601 se mimo jiné vyznačovala o čtvrtinu větší zasklenou plochou, o něco prostornějším interiérem, ale především vydařenými vnějšími tvary, s kterými Trabant bez zásadních změn přežil následujících 27 let.
O dílčí úpravy a modernizaci však nouze nebyla. Už na jaře 1965 se objevil Trabant 601-H s elektrohydraulicky ovládanou samočinnou spojkou Hycomat, v létě debutovalo nové kombi Trabant 601 Universal, na podzim 1967 byly zdokonaleny přední brzdy a od února 1969 vzrostl výkon motoru na 19 kW. Dvoudveřový Trabant 601 s rozvorem 2020 mm, vnějšími rozměry 3555x1504x1437 mm a pohotovostní hmotností 620 kg dosahoval největší rychlosti 105 km/h, přičemž průměrná spotřeba paliva se podle dobového prospektu pohybovala mezi 6,0 až 8,5 l na 100 km. O málo delší (3560 mm) a vyšší (1467 mm) kombík s pohotovostní hmotností 660 kg jezdil nejvíc 100 km/h.
Novinkou sezóny 1978 bol otevřený model Trabant 601 Tramp, civilní verze původně policejného a vojenského vozidla vyráběného už od roku 1966 v Halle. Koncem šedesátých let začal vývoj modelu P603 s novou duroplastovou karosérií a Wankelovým motorem. Vývoj tohoto motoru probíhal v NDR v spolupráci s firmou NSU. K jeho nasazeni však nedošlo kvůli právním nejasnostem a také z důvodu, že složeni výfukových plynů bylo horší než u klasických pistových motorů. Termín 1967 pro náběh sériové výroby tohoto následovníka byl tímto ohrozený. I když Wankelův motor mohl být nahrazený jiným, k realizaci nedošlo vzhledem k nezajištěni dostatku financí na výstavbu nového závodu na výrobu motorů. Proto dnes existuje P603 bohužel jen jako dřevěný model.

Trabant 1.1

Skutečnou revolucí však přineslo až jaro 1990. To se vedle klasického "trabiho" s dvojtaktním motorem objevil výrazně modernizovaný Trabant 1.1 vybavený kapalinou chlazeným čtyrválcem 1043 cm3 s výkonem 30 kW vyráběným v licenci VW firmou Barkas v Chemnitzu. Navenek se vyznačoval upravenou maskou a přední kapotou, většími plastovými nárazníky, ale taky hrdlem nádrže na pravém zadním blatníku (nádrž s objemem 28 l byla konečně vzadu). Pod kabátem skrýval novou přední nápravu s vinutými pružinami, kotoučovými brzdami a příčným stabilizátorem, nemluvíc o přepracovaném interiéru s řadící pákou na podlaze. Na pneumatikách rozměru 155/70 SR13 dosahoval Trabant 1.1 s pohotovostní hmotnosti 700 kg (kombi 740 kg) největší rychlosti 125 km/h a při 90 km/h spotřeboval 5,9 l benzínu.
Poslední z více jako 3 miliónů vozidel s dvojdobým dvouválcem opustil výrobní linku koncem července 1990, do září 1991 potom ještě pokračovala výroba typu Trabant 1.1 s čtyřdobým motorem - celkem jich vzniklo necelých 39 tisíc. Do Československa bylo do roku 1983 dovezeno přes 132 tisíc automobilů Trabant. Zatímco se z klasického "bakeliťáku" rychle stával předmět sběratelského zájmu, v Cvikove se po roce 1991 pokoušeli zachránit aspoň zlomek z toho, co přežilo. A tak se ještě na podzim 1995, čtyři roky po oficiálním ukončení výroby, objevila na trhu série 444 vozidel Trabant 1.1 Universal s bohatou vybavenou karosérií (nechyběli koženkové sedadla a standardně dodávané rádio s kazetovým přehrávačem) a čtyřdobým motorem opatřeným neřízeným katalyzátorem. Osud těchto úplně posledních vozidel Trabant byl vskutku zvláštní. Původně putovali v roku 1990 do Polska, kde už o ně nebyl zájem, a tak je odkoupil jistý turecký podnikatel. Ten pro ně ale nezískal dovozní povoleni, a tak po čtyřech letech pobytu v tureckém přístavu cestovali stárnoucí vozidla nazpátek do Cvikova. O dalším osudě se nepíše. Poslední Trabant 1.1 sjel 30.4.1991 z výrobního pásu přímo do auto-muzea AUGUST HORCH v Cvikove. Celkem bylo vyrobeno 3.096.099 Trabantů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Píše se o osudu 444

(Martin, 25. 4. 2007 21:50)

Koukni na trabant.cz kde do podrobna píší o osudu 444 trabantů z polska.